Recept na rychlé vánoční cukroví

Pusť troubu.
Ukliď z linky umatlané skelničky, lego a papírky od bonbonů.
Připrav mísu a suroviny. Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr.
Vyndej z mouky puzzle.
Odežeň děti a umyj z nich mouku.
Vezmi vejce.
Podej manželovi pivo.
Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce.
Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy.
Zvedni telefon.
Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu.
Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto.
Najdi rum. Odejmi rum manželovi.
Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta.
Plech vytři tukem.
Podej manželovi tlačenku.
Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky.
Podej manželovi noviny.
Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta.
Zavolej veterináři.
Vezmi si prášek.
Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku.
Vypni troubu.
Jdi do cukrárny.
Kup a přines cukroví.

Stupně Celsia Aktivita

18 obyvatelé Havaje si berou na noc dvě přikrývky

15 obyvatelé Kalifornie oblékají svetry (pokud je najdou)

10 obyvatelé Miami zapínají topení

7 obyvatelé Vermontu jdou na koncert pod širým nebem

4 vidíte svůj dech obyvatelé Kalifornie se nekontrolovatelně chvějí obyvatelé Minnesoty jdou plavat

2 automobily italské výroby přestávají startovat

0 mrzne voda

-1 plánujete dovolenou v Austrálii

-4 mrzne voda v Ohiu obyvatelé Kalifornie lítostivě pláčí obyvatelé Minnesoty jedí zmrzlinu Kanaďané jdou plavat

-7 politikové začínají mluvit o bezdomovcích mrzne voda v New York City obyvatelé Miami plánují dovolenou dále na jihu

-9 automobily francouzské výroby přestávají startovat kočka trvá na tom, že bude spát s vámi v posteli

-12 k nastartování auta už potřebujete startovací kabely

-15 automobily americké výroby přestávají startovat

-18 obyvatelé Aljašky si oblékají trička

-23 automobily německé výroby přestávají startovat oči vám zamrznou zavřené, když mrknete

-26 můžete krájet svůj dech a použít ho k výstavbě iglú obyvatelé Miami přestávají existovat

-29 Hollywood začíná s natáčením filmu Doba ledová 3 politikové začnou skutečně něco dělat pro bezdomovce obyvatelé Minnesoty shazují sníh ze střech automobily japonské výroby přestávají startovat

-32 je moc zima na to, aby se dalo myslet startovací kabely potřebujete k nastartování řidiče

-34 plánujete dvoutýdenní horkou lázeň automobily švédské výroby přestávají startovat

-40 obyvatelé Kalifornie zmizí obyvatelé Minnesoty si dopnou horní knoflík Kanaďané si oblečou svetr

-45 obyvatelé Aljašky zavřou okénko v koupelně

-62 lední medvědi se stěhují na jih

-68 Jaromír Nohavica nahrává Ladovskou zimu II

Starý Fred byl po celý život věrným křesťanem, ale teď je ve velmi vážném stavu v nemocnici. Rodina požádá pastora, aby s nimi za starým Fredem zašel. Jak pastor stojí těsně vedle postele, stav starého Freda se náhle začne prudce zhoršovat a starý Fred trhavými pohyby naznačuje, že potřebuje něco na psaní.
Pastor mu láskyplně podá pero a kus papíru, starý Fred na něj z posledních sil něco naškrábe – a zemře. Pastor má za to, že by nebylo vhodné se v takové chvíli na lístek dívat, a tak si jej zastrčí do kapsy u saka.
Na pohřbu se pastor pomalu blíží k závěru svého slova na rozloučenou, když si náhle uvědomí, že má na sobě stejné sako, jako měl v nemocnici, když starý Fred umíral. Řekne tedy pozůstalým: „Víte, starý Fred mi těsně před smrtí napsal nějaký lístek. Nedíval jsem se na něj, ale jak znám starého Freda, určitě to bude slovo plné inspirace pro nás pro všechny!“

Rozbalí papírek a čte: „Ty KRETÉNE, stojíš mi na hadici s kyslíkem!“

Matka připravuje lívance pro své dva syny, Kevina (5) a Ryana (3). Chlapci se začnou hádat, kdo dostane první lívanec, a matka využije příležitosti k morálnímu ponaučení. „Kluci, kdyby tady seděl Ježíš, řekl by ,Ať si první lívanec vezme můj bratr, já mohu počkat.‘“ Kevin se otočí na mladšího bratra a prohlásí: „Ryane, ty budeš Ježíš!“

Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal.
Přichází do Egypta k faraónovi.
„Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?“
Faraón si mne bradu a říká:
„To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout.“
Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí mu:
„Nechceš mě přijmout za svého Boha?“
I babylónský král říká:
„Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty...
“ Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše.
„Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?“
Mojžíš říká: „No, koneckonců, proč ne. Ale co mi za to dáš?“
„Dám ti přikázání.“
Mojžíš se zamyslí a říká: „A co za něj budeš chtít?“
„Nic.“
„Nic? Tak to mi jich dej deset!“

V jistém starém vesnickém sboru jsou jednoho dne na programu bohoslužeb dvě kázání. Nejprve bude hovořit mladý kazatel, ještě chlapec; bude to jeho úplně první kázání v životě. Po něm nastoupí starý zkušený kazatel, který si již ve společenství vydobyl značný respekt. Chvály jsou výborné, stejně jako všechny ostatní části programu.
Konečně nadejde chvíle, kdy má vystoupit mladý kazatel, který však najednou zjistí strašnou věc. Nakloní se ke starému kazateli, který sedí vedle něj: „Zapomněl jsem si Bibli, a v ní všechny své poznámky!“
Starý zkušený kazatel se jej sebevědomě snaží uklidnit: „Nemusíš mít obavy, synu, Bůh se postará. Tady máš, vezmi si mou Bibli. Jednoduše hovoř o tom, co ti leží na srdci, a jsem si jistý, že Bůh tvému kázání požehná.“ Mladík váhavě sáhne po staré Bibli a vydá se na kazatelnu. Začne kázat – a celé kázání je naprosto vynikající. Na závěrečnou výzvu přijde dopředu téměř celé shromáždění. Chlapec si oddychne a vrací se zpátky na své místo.
Během kázání starý kazatel náhle zpozorněl, protože mu kázání přišlo nějak povědomé – až si po několika minutách uvědomil, co se stalo. Mladík nalezl v jeho Bibli poznámky, které měl připravené ke svému kázání na ten den! Když k němu chlapec přijde, už je celý nervózní. „Co teď budu dělat???“ „Nemějte obavy, Bůh se postará!“ odpoví chlapec.

Nedávno se v jednom městě konal velký seminář určený pro služebníky, kteří slouží slovem. Mezi řečníky se nacházelo také mnoho známých kazatelů s darem motivace. Jeden z nich přiběhl na pódium a když na něj všichni přítomní upřeli svou pozornost, prohlásil: „Nejlepší léta svého života jsem strávil v náručí ženy, která nebyla mou manželkou.“
Posluchači zděšením vytřeštili oči, ale muž pokračoval: „Tou ženou byla má matka.“ Všichni vyprskli smíchy a program pokračoval kvalitním kázáním.
Zhruba o týden později se jeden z účastníků semináře rozhodl, že stejný vtip použije při svém vlastním kázání. Jednoho slunečného nedělního dopoledne se tedy nervózně blížil ke kazatelskému pultíku a stále si vtip v hlavě opakoval. Nebyl si příliš jistý.
Konečně došel až k mikrofonu a nahlas zvolal: „Nejlepší léta svého života jsem strávil v náručí ženy, která nebyla mou manželkou!“Celé shromáždění zalapalo po dechu. Pastor stál za kazatelnou a asi deset vteřin si marně snažil vybavit druhou polovinu vtipu, až nakonec vyhrknul: „...ale už si nemůžu vzpomenout, co byla zač!“

Černoch, Žid a Indián zahynou při dopravní nehodě. Když dorazí k nebeské bráně, sv. Petr jim sdělí, že ještě nenadešel jejich čas a že ještě neměli zemřít. Nabídne jim tedy obchod: „Dáte mi každý 20 dolarů a já vás pustím zpátky dolů, kde dožijete zbytek svého života.“
„To je dobrá nabídka,“ souhlasí černoch a podá sv. Petrovi dvacku. V té chvíli se uprostřed trosek zničehonic posadí, čilý jako rybička. Šokovaní ošetřovatelé, kteří jej právě prohlásili za mrtvého, se kolem něj všichni shromáždí a ptají se, co se stalo.
„Nó, prostě ještě nebyl můj čas, tak jsem dal sv. Petrovi dvacet babek a on mě poslal zpátky.“ Ošetřovatelé se rozhlédnou kolem sebe a když vidí, že ostatní účastníci nehody stále nejeví známky života, ptají se, proč na Petrovu nabídku také nepřistoupili. Černoch se zahledí nahoru a povídá: „Hm, Žid se právě pokouší usmlouvat cenu na 12,50 a Indián čeká, až za něj zaplatí vláda.“

Jistý duchovní kráčí po ulici, když najednou uvidí skupinku asi desetiletých chlapců, kteří stojí v kroužku kolem nějakého psa. S obavou, že hoši zvířeti ubližují, přijde až k nim a zeptá se jich, co to dělají.
Jeden z chlapců mu odpoví: „Tenhle starý pes se pořád toulá tady v sousedství. Občas si ho bereme domů, ale může si ho vzít vždycky jenom jeden z nás. A tak jsme si vymysleli soutěž: kdo z nás řekne největší lež, ten si ho může dneska odvést.“ Reverend je pochopitelně v naprostém šoku. „Ale chlapci, neměli byste soutěžit ve lhaní! Copak nevíte, že lhaní je hřích?“ Následuje desetiminutové kázání proti lhaní zakončené slovy: „když jsem byl ve vašem věku, ani jednou jsem nezalhal“.Rozhostí se naprosté ticho, které trvá asi minutu. Reverend se se zadostiučiněním uculuje, jak se jeho kázání hochů dotklo, až si najednou nejmladší chlapec povzdychne: „No dobře, kluci, tak mu toho psa dejte.“

Misionář - nováček přijel poprvé do Venezuely. Měl problém s jazykem a nerozuměl spoustě věcí, které se kolem něho děly. Cestou do jednoho z místních sborů zabloudil, ale nakonec jej přece jenom našel.
Protože přišel pozdě, ve sboru už bylo plno. Poslední volná židle stála v první řadě. Aby nevypadal jako hlupák, rozhodl se, že bude napodobovat někoho ze shromáždění. Vybral si muže, který seděl v první řadě vedle něj. Při chvalách muž tleskal, a tak mladý misionář tleskal také.
Když muž povstal k modlitbě, postavil se i misionář. Když se muž posadil, sedl si misionář také. Při Večeři Páně muž pozvedl kalich a chléb, a tak náš misionář také pozvedl kalich a chléb. Během kázání misionář ničemu nerozuměl a proto se jen díval a snažil se vypadat přesně jako jeho soused v první řadě.
Nakonec pochopil, že kazatel uvádí oznámení. Lidé tleskali, a tak se podíval, jestli tleská i muž, kterého napodoboval. Tleskal, a tak tleskal i misionář.
Nato kazatel znovu řekl něco, čemu misionář nerozuměl. Všiml si, že muž vedle něho vstal, a tak vstal také. Celým shromážděním projel němý úžas a několik lidí zalapalo po dechu. Misionář se rozhlédl a když zjistil, že nikdo jiný nestojí, posadil se.
Na konci shromáždění se kazatel postavil ke dveřím a loučil se se všemi, kdo odcházeli. Když misionář natáhl ruku, aby ji podal kazateli, kazatel mu anglicky řekl: „Vsadil bych se, že neumíte španělsky.“
„Ne, skutečně neumím. Bylo to poznat?“ zeptal se misionář. „Docela bylo,“ prohlásil kazatel. „Oznamoval jsem, že se rodině Acostových narodil chlapec a požádal jsem hrdého otce, aby se postavil.“

Jistý mladík právě obdrží řidičský průkaz. Zajde za otcem, který slouží jako kazatel, jestli by si mohli promluvit o půjčování auta. Otec ho vezme do své studovny a řekne mu: „Uzavřeme spolu dohodu. Zlepšíš si známky, budeš trochu studovat Bibli a necháš si ostříhat vlasy. Pak dáme řeč o autě.“
Asi za měsíc přijde chlapec za otcem znovu, jestli by si konečně mohli pohovořit o půjčování auta. Znovu zajdou do pracovny a otec prohlásí: „Synu, jsem na tebe skutečně hrdý. Máš lepší prospěch, pilně jsi studoval Bibli… ale nenechal sis ostříhat vlasy!“ „Víš tati, přemýšlel jsem o tom. Jak jistě víš, Samson měl dlouhé vlasy, Mojžíš měl dlouhé vlasy, Noe měl dlouhé vlasy, dokonce i Ježíš měl dlouhé vlasy...“, opáčí mladík.
„To ano, ale také všude chodili pěšky!“ poznamená otec.

Jistá žena pozve několik známých na oběd. Když všichni společně sedí u stolu, obrátí se na šestiletou dcerku: „Mohla by ses pomodlit před jídlem?“ „Ale já nevím, co bych měla říct.“ „Řekni to, co jsi slyšela říkat maminku,“ poradí jí matka. Dívenka skloní hlavu a prohlásí: „Pane, proč jsem pro všechno na světě pozvala všechny ty lidi na oběd?“

Po několika nákladných vyšetřeních a týdnech strávených v nemocnici se bohatý starý muž dozví, že mu zbývá posledních 24 hodin života.
Okamžitě si nechá zavolat svého lékaře a právníka. Lékaře požádá, aby se postavil po jeho levici z jedné strany lůžka a právníka po pravici z druhé strany. Když už tak nějakou dobu stojí, zeptá se lékař: „Co byste chtěl, abych udělal?“ „Nic. Jen tady stůjte.“ O chvíli později se zeptá právník: „Co chcete, abych udělal já?“ „Nic. Jen stůjte.“ Plyne hodina za hodinou a lékař s právníkem pozorují, jak se ze starce pomalu vytrácí život. Když už téměř nadejde jeho čas, lékař a právník se znovu zeptají: „Proč tady vlastně stojíme?“ „To máte tak,“ odvětí stařec. „Kristus umíral mezi dvěma zloději, a tak jsem si myslel, že bych měl učinit totéž.“

Baptistický kazatel se blíží ke konci svého kázání o střídmosti. „Kdybych měl všechno pivo na světě, vzal bych jej a vylil do řeky,“ prohlásí velmi kategoricky.
S ještě větším důrazem pokračuje: „A kdybych měl všechno víno na světě, vzal bych ho a vylil do řeky.“ „A kdybych měl všechnu whisku na světě, vzal bych ji a vylil do řeky,“ dodá nakonec.
Kázání je u konce a kazatel se posadí. Vedoucí chválíci skupinky opatrně vstane a s úsměvem na tváři oznámí: „Na závěr shromáždění budeme zpívat píseň číslo 365, ,Shromáždíme se u řeky‘.“

Malý chlapec se velmi bojí tmy. Jednou večer mu matka řekne, aby šel na zadní verandu a přinesl jí koště. Hoch se na matku podívá a prohlásí: „Mami, já tam nechci jít. Je tam tma.“ Matka s úsměvem synka uklidňuje: „Nemusíš se bát tmy. Je tam Ježíš. Bude na tebe dávat pozor a bude tě chránit.“
Chlapec se na matku ještě jednou podívá a s vážným výrazem ve tváři se zeptá: „Jsi si opravdu jistá, že tam je?“ „Ano, jsem si jistá. Ježíš je všude, a je vždycky připraven ti pomoci, když ho potřebuješ.“
Hoch o tom chvíli přemýšlí, až nakonec dojde k zadním dveřím, malinko je pootevře, opatrně nakoukne do tmy a zavolá: „Ježíši? Jestli tam jsi, mohl bys mi, prosím, podat koště?“

Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řkouce:
„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící...
Blahoslavení tiší...
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti...
Blahoslavení milosrdní...
Blahoslavení čistého srdce...
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj...
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni...
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích!“
Pak Šimon Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?“
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?“
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?“
A Filip se přidal: „Co z toho můžeme zapomenout?“
Jan navrhl, že stačí aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?“
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?“Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány, a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal...